Úspěšní lidé jsou koncentrovaní na cíl. Pomáhají jim emoce, návyky, troška vůle, jejich partneři a moderní prostředky.
Začněme příběhem, který můžete znát z filmového plátna (Králova řeč). Druhorozený syn v anglické královské rodině, již dávno dospělý, měl vlastní rodinu a jeho znevýhodněním bylo koktání. To by nevadilo, jenže ouha, otec král umírá, jeho starší bratr je jako nástupce nepřijatelný, protože se oženil s rozvedenou Američankou a ne aristokratkou. Do toho všeho Anglii zuří nad hlavou druhá světová válka. Princ Albert (pozdější král Jiří VI.) mírný, uzavřený, koktavý muž má převzít vládu a přednést Anglii projev, který ji v těžké době posílí. Jak to zvládl? Dokázal se neuvěřitelně koncentrovat na cíl.
Návyky
Učíte se cizí jazyk? Začínáte s velkým nadšením a po čase nadšení vyprchá? To není nic neobvyklého. Dokud v dané věci nedosáhnete návyku, což trvá, ale je to pak silné, potřebujete určitý motor.
Jedním z našich klasických návyků je čištění zubů. Jak je možné, že to děláme bez řečí každý den? Děláme to dlouho, opakovaně a rodiče nám řekli, že je to normální běžná věc, nebo že se to musí či tak. Byla tam nějaká emoce (pozitivní – udělám radost rodičům či negativní – bez čištění zubů mi na prohlídce u zubaře najdou kazy a bude vrtání).
Co kdyby nám rodiče stejným způsobem vštípili učení třeba angličtiny? Řekli by: „Každý den před spaním se naučíš 5 nových slovíček a zopakuješ ty předtím naučené.“ Vznikl by návyk a dnes bychom to uměli.
Vůle a povinnost
V naší mysli, když se chceme něco naučit, probíhá boj mezi vůli (malý mraveneček) a povinností – „musem“ (velký slon). Tady vidíte, že mít silnou vůli nestačí. Pojem „silná vůle“ v nás budí toho slona, který říká: „Odlož to, nic přeci nemusíš.“
Jak uspět?
Dejme tomu rámec. Cílem je vytvořit si návyk a na to je třeba se silně koncentrovat. K tomu nám pomůžou
emoce/zážitky (pozitivní či negativní). Třeba pozitivní – hřeje mě pocit být nejlepší, chci svést učitelku angličtiny; negativní – nechci dostat výprask, nechci propadnout ve škole. Obojí funguje.
Nutnou a velmi podstatnou složkou je také
opakování a pravidelnost. Když budu chtít udělat „provaz“ i 80 letech, musím cvičit každý den. Plus abych přelstila velkého slona a pomohla mravencovi, musím se protahovat pravidelně, třeba vždy večer. Zhruba po 21 dnech se začíná utvářet potřeba a člověka začne cosi nutit, aby vytrval. Vůle to doprovodí jako koření dobré jídlo.
Na tomto místě se dá polemizovat o tom, že existují zabijáci dobrých návyků. Změna rodinné situace, zaměstnání, školy, apod. Tedy mnoho nových „úkolů“, které je nutné stihnout a délka dne zůstává neměnná. Z toho mi vychází ještě jedna nutná podmínka, že to, co si chci osvojit, musí při všech změnách zůstat prioritou, řekněme maximálně pátou v pořadí.
Další dvě složky jsou
přízeň podmínek (podpora rodiny, partnera, přátel, apod.) a
zabezpečení (knihy, internet, tělocvična, apod.), ty začnou časem hrát větší roli, než jsme jim třeba přikládali v mladším věku.
Představivost
Poslední a velmi důležitou oporou při získávání návyku a udržení koncentrace je představivost. Když začne docházet „šťáva“, což se na dlouhé cestě stane, je třeba představit si, jak mi bude, když budu plynně mluvit třeba anglicky. Naskočí kladné emoce a jsem zase „na koni“. Funguje to i opačně, tedy jak mi bude, když se to nenaučím.
Každý z nás se dokázal naučit mnoho věcí, hodně z nich se stalo návykem. Rozdíl mezi úspěšnými a neúspěšnými tkví v tom, že úspěšní se při neúspěších nevzdali.
Petra Šefčíková