Uchazečka o práci přichází do firmy, nervózně se dívá z jedné strany na druhou, po nějaké době se osmělí jít za recepční.
„Dobrý den, prosím vás, já jdu za paní Novákovou na pohovor. Jsem tu tedy o něco dříve, mám s ní domluvenou schůzku, ale až na 10 hodin.“
„Dobrý den, jak se jmenujete?“
„Promiňte, moje jméno je Petra Novotná.“
Recepční se chvíli dívá na monitor a pak zvedne hlavu. „Tak se tu posaďte, slečno Novotná, máte ještě více než hodinu čas.“
„Já vím, já jsem nechtěla přijít pozdě,“ omlouvá se Petra a se sklopenou hlavou míří k nejbližší židličce. Nesměle si sedá a celou hodinu se skoro nehne z místa, ruce založené na prsou. Nervozita z ní čiší už na první pohled.
I tak nějak může začínat 1. pohovor. Tedy spíše taková situace může předcházet 1. pohovoru. Zde ovšem ještě není zle. Personalistka Petru ještě neviděla. Vše se může v dobré obrátit. Jenže.
4 časté chyby, které vás mohou srazit u pohovoru
Nervozita
Začíná to již podáním ruky. Nemusím vám vysvětlovat, že podání ruky o vás řekne víc, než si myslíte. Jasně, není lehké nebýt nervózní na 1. pohovoru. Důležité je ovšem nedat to na sobě znát. Není nic horšího, než začít pohovor v nervózním stylu. Těžko se pak už prokazuje, že zrovna vy jste ti praví.
Výmluvy
Jedna personalistka z renomované české firmy mi sdělila zajímavou skutečnost. Stále více lidí se vymlouvá předem, dokonce ještě než začne samotný pohovor. Je běžné, že uchazeč o práci jí ještě ve výtahu při cestě do kanceláře oznámí:
Omlouvám se, že jsem se dostatečně nepřipravil na tu a tu problematiku. Nebo, omlouvám se, dnes nejsem ve své kůži.
To je vizitka! Takhle se srážet ještě před samotným pohovorem. Jediné, čeho tímto docílíte, je, že vás personalisté budou považovat za zbabělce. Nebuďte poraženi ještě dříve, než to začalo! Nepodceňujte se předem.
Malé sebevědomí
Češi obecně mají hrozně malé sebevědomí. Ve srovnání s takovou Amerikou strašně zaostáváme. Platí to ovšem i pro nám bližší státy.
Vezměme si příklad ze školních lavic. Byli jste součástí projektu, na kterém jste pracovali hodiny a hodiny. Máte jej uvedený v životopise. Je tedy pravděpodobné, že se vás na něj budou u pohovoru vyptávat. I když jste tento projekt v podstatě oddřeli sami, stejně odpovíte, že vaše role byla zanedbatelná.
Naproti tomu např. Němec či Rakušan, který by na projektu strávil jen jednotky hodin, by určitě uvedl, že celý projekt vymyslel, zrealizoval a vedl sám.
Sebevědomí nás opravdu hodně odlišuje od okolních států. Ovšem pozor, neplést si s chvástáním. Sebevědomí musí být, ale vše s pokorou! Důležité je svá slova potvrdit důkazy. Nebo činy.
Improvizace
Tak a teď přejdeme plynule do anglického jazyka, jste na to připraveni? Této otázky se hodně lidí bojí jako čert kříže. Co myslíte, je lepší to dál oddalovat a uvést něco ve smyslu, dobře, doufám, že budu všemu rozumět, ale prosím mluvte na mě pomalu a srozumitelně, nebo rovnou odvětit: Yes, sir (madam), let’s do it?
Myslím, že je to jasné.
To samé se týká zkoušení nějaké odborné znalosti. Buďte proaktivní, vyplatí se to.