Introverti, víte co vám brání v úspěchu?

Jednoduše, nikdo není dokonalý. Vždycky je však lepší, když o svých slabých místech člověk ví, a tím pádem na nich může pracovat a minimalizovat je. Pojďme si tedy o těchto, řekněme překážkách, povědět něco více.

STRACH

První překážkou je strach. Nemusí to však nutně být špatná věc. Přiměřený strach nás dokonce chrání, např. díky strachu se nevrháme nepromyšleně z prkna do vody, když jsme neplavci.

Problém je, když zažíváme nepřiměřený strach, který nás brzdí. Introvert se třeba bojí přednést prezentaci před velkým publikem nebo svůj návrh na jednání ostatním kolegům. Anebo začít v diskuzi řešit konflikt. Mluvíme o strachu při komunikaci s ostatními.

Návodů, jak překonat strach je několik. V prvé řadě jde o to začít svůj strach vědomě vnímat.

Vzpomeňte si z dětství, když jste se báli, že se pod postelí (nebo někde jinde) schovává příšera. Stačilo vzít baterku a na to místo posvítit. Jakmile jste si na vlastní oči ověřili, že tam žádná příšera není, strach byl tentam. A stejné je to i v případě dospělých a jejich strachu z kontaktu s jinými lidmi.

Další strategií proti strachu je připomínat si a utvrzovat se v tom, že to, co chcete udělat, je důležité. A to natolik, že se vám kvůli tomu vyplatí svůj strach překonat. Vědomě se tak rozhodnete, že to, co máte v úmyslu, skutečně uděláte, protože je to jednoduše důležitější než váš strach.

PŘEHNANÝ DŮRAZ NA DETAILY

Mnoho introvertů se zaměřuje na jednotlivé informace spíše než na celkový obraz. Souvisí to s jejich předností analytického myšlení, jež je ale v tomto případě vyhnaná do extrému.

Člověk se utápí v detailech, a ztrácí pohled na to skutečně důležité. Při rozhovoru, debatě, či jednání nedbá na podstatu, a nevěnuje se potřebám partnera. Ve spojení se sklony k perfekcionismu může přehnaný důraz na detaily působit obtíže především u osob ve vedoucím postavení.

PŘÍLIŠNÝ DŮRAZ NA ROZUM

Člověk, který přehnaně zdůrazňuje rozumovost, racionalitu a potlačuje emoce, si v kontaktu s druhými může velmi uškodit. Podle některých vědců specializujících se na oblast komunikace totiž až 80 % vnímaných údajů při komunikaci tvoří emoce a signály vzájemných vztahů, kdežto fakta tvoří pouze zbylých 20 %.

Zanedbávání pocitů komunikačních partnerů, jejich emočního rozpoložení a zohledňování pouze faktické roviny má na mezilidské vztahy bezesporu negativní vliv.

UPOZAĎOVÁNÍ VLASTNÍ OSOBY

Tato překážka vychází z toho, jak introvert vnímá sám sebe ve srovnání se svým okolím. Upozaďování znamená, že potlačuje svoje potřeby a specifické vlastnosti, popřípadě je hodnotí jako negativní. Díky své introverzi se považuje za jiného, než je jeho okolí, čímž riskuje odcizení se společnosti i sám sobě.

Upozaďování vlastní osoby může být zapříčiněno tím, že introvertní člověk vyrůstá ve velmi extrovertně laděné rodině, sociální skupině či kultuře (dejme si za příklad USA). Vést to může až k vyhýbání se sociálním kontaktům.

PASIVITA

Pasivní člověk se zdráhá projevit iniciativu a zůstává nečinný v nevhodných chvílích. Ať už je to z nedostatku sil, z pohodlnosti, nebo šoku z leknutí, raději bude trpět, než aby se pokusil něco udělat. O pasivním člověku je rozhodováno a ztrácí možnost o svém životě rozhodovat sám.

Řekněme si, že pasivita obecně je prospěšná jen zřídkakdy. Na druhé straně existuje časté nedorozumění, kdy se introverti jeví pasivní, ačkoli nejsou. Totiž dříve, než introverti něco řeknou nahlas, zpravidla důkladně přemýšlejí a ke zpracování všech vjemů a informací potřebují více času. Pokud proto nezareagují ihned, může se jejich komunikačnímu partnerovi zdát, že je introvert pasivní.

Extrovert zpravidla už potom odpověď ani nečeká a pokračuje v hovoru sám. I tato zdánlivá pasivita může introvertovi velmi uškodit.

PŘÍLIŠNÁ STIMULACE

Přílišná stimulace zahrnuje situace, které v důsledku mnoha různých podnětů obírají introverta o energii. Může se to stát, pokud působí příliš mnoho podnětů najednou, ale i vysoká hlučnost okolního prostředí působí přílišnou stimulaci. Ve velkém hluku se hodně introvertů necítí dobře a ztrácejí koncentraci a klid. Stejné je to pokud je partner v komunikaci příliš rychlý – v tempu řeči, řeči těla (poklepávání prstem nebo nohou) nebo požaduje rychlé rozhodnutí. Přílišná stimulace introverty vyčerpává a může vést k pasivitě, útěku nebo k vyhýbání se kontaktům.

ÚTĚK

Na pozadí této překážky je strach. Útěk už je jen důsledkem. Útěk volí introvert tehdy, když je pro něj daná věc nebo situace příliš náročná – to může být v důsledku překážek zmíněných dříve, pasivity a přílišné stimulace, ale i z jiných příčin. Dotyčná osoba tak skutečnou zátěž potlačuje a spolu s ní i to, co je potřeba udělat.

Dostáváme se zde k populárnímu termínu prokrastinace – tendenci k neustálému odsouvání věcí. Cenou za prokrastinaci je stres a nutnost vydat v konečném důsledku více energie při dokončování věcí na poslední chvíli.

FIXACE

Fixaci můžeme označit za přehnanou vytrvalost, která vede ke stále stejným vzorcům jednání. Pro spoustu introvertů je nepohodlné, pokud musí měnit své zažité zvyklosti. Například když se po nich zničehonic chce něco, co nikdy nedělali a mají si s tím sami poradit, pokud mají pracovat v nezvyklou dobu, nebo pokud se po nich chce, aby práci, kterou dělají navyklým způsobem, vykonávali od teď úplně jinak atd.

Je pohodlné dělat věci stále stejně, reagovat v určitých situacích stejně, jelikož to vede k úspoře energie, o což introvertům jde především. Při rituálech, jako je například představování cizích osob, to usnadňuje život. Jiné je to však, když má člověk zvládnout nestandardní situace. Tady už fixace introvertovi bere pružnost. Kromě toho se jeho chování stane velmi předvídatelné, což mohou využít i lidé, kteří to s ním nemyslí dobře a lehce ho tak přimět k požadované reakci.

VYHÝBÁNÍ SE KONTAKTU

Čím více se člověk nachází na introvertní straně kontinua od introverze k extroverzi, tím silnější má tendence vyhýbat se sociálnímu kontaktu, který mu připadá náročný a obtížný. Takový člověk je naprosto spokojený, když se může v klidu věnovat svým záležitostem.

Riskuje tím ovšem, že se dostane do izolace od okolního prostředí a zůstane sám. Druhými je považován za podivína a komunikace s ostatními tím trpí. Pokud dojde ke společenskému odcizení, může se z takového introverta v extrémním případě stát zahořklý člověk, který se důsledně vyhýbá kontaktu s druhými lidmi.

OBAVY Z KONFLIKTŮ

Konflikty jsou přirozenou součástí lidského soužití, protože každý z nás je jiný. Samotný konflikt je však velmi náročnou, stresující záležitostí, jehož následky se dají těžko předpovídat. Introverti se v případě, kdy vidí, že by se tato námaha nevyplatila, konfliktu raději vyhnou, protože by pro ně znamenal příliš velkou zátěž.

Kromě toho zde působí strach, že by se situace snadno mohla vymknout kontrole. Zatímco extrovert se ve snaze řešit konflikty snadno octne ve vleklých slovních střetech, introvert v noci nemůže spát a musí o konfliktu, do jehož řešení nemá odvahu a chuť neustále přemýšlet.

Toto je jen stručný nástin k tématu slabých stránek introvertů, pokud byste se chtěli dozvědět více, například jakými způsoby se dají zmíněné překážky potlačit, informace lze nalézt v psychologické a sociologické literatuře. Každopádně doufám, že i tento nástin vám bude prospěšný přinejmenším k tomu, abyste své slabé stránky odhalili a byli si jich vědomi, což je dobrý základ pro to s nimi něco udělat.