Jaký byl veletrh práce v Kolíně?

Avšak my, zástupci personálních oddělení významných firem v našem regionu si samozřejmě přejeme, aby se tímto sloganem hojně řídili zaměstnanci jiných firem, nikoli té naší.

Proto nám také udělalo radost, když jsme se letos v kolínském kulturáku potkali jen s jednou naší kolegyní, která na výstavě doprovázela dceru.

Původní myšlenka, která vznikla před třemi lety, kdy všichni zaměstnavatelé doslova bojovali o každého nového zaměstnance, byla využít každé příležitosti ke zviditelnění jména naší firmy. Reakce byly různé.

Například nás příjemně překvapilo, že jméno naší firmy je opravdu známé, že se o nás lidé ví. Někteří návštěvníci dokonce zmiňovali vazby na naše zaměstnance.

Ten, kdo zastavil a chvíli se u nás zadíval na prezentaci, shledal výrobní proces jako zajímavý a hotový výrobek jako velice atraktivní záležitost. Je to věc denní potřeby a ne všichni si ji dají do souvislosti s Velimí.

Co se návštěvníků týká – realita je taková, že se na výstavě bohužel objevuje jen velmi málo potencionálních zaměstnanců. A tak se nás o jednotlivce „pralo“ více než třicet vystavovatelů. 

Loňského a předloňského úspěchu, kdy se povedlo oslovit a přibrat do našich řad po jednom novém kolegovi, jsme nedosáhli.

Ostatní návštěvníci byli z řad studentů, již od pohledu, bohužel, z nižších ročníků, kteří z mobilů ani nespustili zrak, a tak možná ani nevěděli, kam je škola vyslala.

Výjimečně se povedl oční kontakt a na rádoby vtipnou otázku: „Vy zde asi nehledáte práci, že?“ jsme se dočkali odpovědi: „To opravdu ne… “. Za úspěch považujeme, že pány zaujaly drobné propagační předměty, a tak se snad i do pokoje teenagerů povedlo nenápadně propašovat jméno firmy pro časy budoucí.

Dále se na výstavě hojně objevuje nezaměstnatelná skupina „zájemců“ o práci. Zahlédli jsme ty samé tváře jako pár let nazpět. Je jasné, že práce opravdu není to, co na výstavě hledají.

Poslední skupina je opravdu k politování. Jsou to hlavně maminky na RD, samoživitelky apod, které by dělaly cokoli („já budu třeba po večerech uklízet“), ale na kratší pracovní úvazky, které v ČR bohužel nejsou trendy. Stejné možnosti hledají zájemci s různým stupněm invalidity.

Věřte, že setkání s naším bývalým kolegou, panem Danielem Tomíškem, který přišel s berlemi, odevzdán péči lékařů, bylo pro nás opravdu smutné. Rádi od něho vyřizujeme pozdravy všem bývalým kolegům.

Zajímavé povídání bylo z učitelkami jedné střední školy, které sondovaly, jak uplatnitelní jsou studenti technických oborů v praxi – tam jsme si šplhli, jelikož se nebráníme absolventům hlavně technických oborů.

A jaké byly další postřehy z letošního ročníku?

Vystavovatelé často vsadili na různé drobné občerstvení, které mělo nalákat zájemce na základní lidské pudy. Zdá se, že doba propisek a hrnků je definitivně pryč.

Nakonec je potřeba zmínit přednášku pana Koukala, o kterou byl neobvyklý zájem.

Po letošní jarní výstavě v Kutné Hoře v nádherném prostředí GASKu a právě uplynulé výstavě v Kolíně jsme se shodli, že příští ročník vynecháme.

Je fajn, že se o nás ví, pravdou ale je, že „reklama“ od našich spokojených kolegů, kteří neváhají přivést k nám do firmy své příbuzné a známé, je pro nás tou nejlepší vizitkou.