Komplex věčného outsidera

Máte pocit, že mrháte svým talentem? Tak vězte, že nejste sami. Takhle se v průběhu života cítí spousta lidí. Každý má svá specifika. A ve výsledku vlastně není důležité jaká. Někoho třeba šikanovali, někdo ze strachu, aby nebyl šikanován, šikanoval ostatní. Někdo zase neví, o čem se má s druhými bavit, protože není “trendy” a jeho vývoj jde jiným směrem. Někdo ani neví, jak se vlastně má s ostatními bavit. Někdo byl v partě, někdo sám, někdo šedá myš, někdo v neonu a růžových vlasech.

Tenhle stav se s pubertou většinou přelije a člověk trochu dospěje. Někdo si začínající dospělost vyventiluje o to vehementněji, oč se cítil vnitřně potlačen. Někdo s tím udělá rychlý proces a přemění se v krásného motýla. A někdo se přes to nedostane. My se budeme zabývat obdobím, kdy se z vysoké školy pozvolna přehoupáváte v dospělého samočinného člověka a čeká vás vaše první práce. Pokud jste totiž to období v sobě nepřeklenuli, pravděpodobně vás čeká nevalná kariéra, která je hlavní pastí v tom, že vás dusí vaše nenaplnění. A taky potenciál a talent, který chce ven.

Jak v sobě nezašlapávat to, co v nás dříme, ale dát prostor sami sobě?

Aneb pár bodů, o kterých byste rozhodně měli vědět.

Sebevědomí

Rozum bude pravděpodobně jeden z vašich “nepřátel”, kterému ochotně věříte. Věříte, že nejste dost dobří, že všichni jsou lepší než vy, že nejste k ničemu, ničím nevynikáte atd.

Většinou člověk tuší, jak je na tom se sebevědomím. Zda se cítí a projevuje jako "zdravý" jedinec. Takže zálěží na vás, jestli s tím postupně začnete něco dělat. A nebo se necháte vláčet svým "údělem".

Srovnávání

Past číslo jedna.

1) nejsme schopni se na sebe podívat objektivně, proto většinou srovnáváme nesrovnatelné

2) s oblibou srovnáváme to nejhorší z nás s tím nejlepším z ostatních

3) nejsme schopni objektivně posoudit svoje schopnosti. Zkrátka- to, co umíte vy, neumí mnoho jiných. A pointa je v tom vykrýt to slepé místo

Jasně že danou věc dokáže udělat dalších tisíc lidí. A jasně že ji i spoustu udělá dobře. Ale NIKDO to neudělá tak, jako vy. TO je vaše silná stránka. Že vy jste VY. (A ani vás to nestojí moc práce :-)).

Dokonalost a perfekcionismus

vám moc nepomohou. Většinou vás zastaví na místě. A cokoli vás brzdí vám moc neslouží. Občas stojí za to prostě něco “risknout”. A jaký bude výsledek? Vždycky pozitivní. Protože jste se pohnuli, získali zkušenosti a máte se od čeho odpíchnout. A o to koneckonců vlastně šlo nejvíc.

Vykročení není o tom, že vykročíte perfektní, ale o tom, že to uděláte.

Víra

Pokud přestanete věřit, že něco můžete změnit, jste v háji (dočasně). Dáváte tím kormidlo svého života z rukou. A toho se s radostí někdo chopí.

Nedostatek píle a vize

Místo pomalých neústupných krůčků pláčete nad svým zmařeným talentem? To je asi ta největší past. Zkuste se každý den sami sebe zeptat - “co jsem dnes udělal proto, abych to změnil?”

Pokud čekáte na směr, mám pro vás smutnou zprávu - sám za vámi nepřijde. Tak se zkrátka do něčeho pusťte. Zkuste využít všechny možnosti, snažte se zapojit kde to jde, vrhněte se do projektů, pracujte zadarmo. Získejte zkrátka praxi. A třeba na té cestě směr objevíte.

Váhání a prokrastinace

Za který konec to jen vzít? Nedostatek rozhodnosti a schopnosti uchopit daný problém vás může zastavit na roky.

Stačí si jen vzpomenout na něco, co jste odložili, a najednou se z neškodného, i když nepříjemného telefonátu stala chiméra, která na vás všude číhá.

Přitom pomoc je tak jednoduchá. Stačí si přiznat, že je to vaše slabé místo. S tím se dá pracovat. A hlavně - už nikdy to nemusíte nechat dojít tak daleko.

Vnitřní pýcha

Co jsem vypozorovala, pýcha často maskuje nedostatek seberealizace. Kdy si tím, že nic neděláte, před sebou namlouváte, že toho děláte dost. Tvrdá pravda - vždycky toho můžete udělat o kousek víc. Bohužel nás pýcha drží na místě, a tak vám příležitosti utíkají mezi prsty. Člověk by se neměl ponižovat a slevovat ze svých hodnot, zároveň by se neměl povyšovat a měl by si být schopný přiznat, kdy si sám bere šance.

Lenost

“Každý svého štěstí strůjcem.” Vždycky znova máte možnost si vybrat mezi leností a tím, že se o malý kousek posunete. Vždycky znova a znova se můžete rozhodnout.

Filozofický pohled na svět

Možná vás to baví. Jenže tenhle rys přináší do života i jakousi “nepraktičnost”. Když hloubáte příliš. Taky vám to občas přináší mnohem větší smutek, rozčarování a někdy až rezignaci. Zřejmě jste se v životě už zabývali otázkami, kterými jiní ne. To může být vaše silná stránka - když s tím něco uděláte. Když místo hlavy v oblacích budete taky trochu na tomhle světě a budete realizovat to, co jste v těch “oblacích” viděli.

Průbojnost

Pravděpobodně nebudete moc průbojní, nikam se necpete a možná máte i svůj vyhraněný názor na “vlezdoprdelky”. Jenže ona zdravá průbojnost má také něco do sebe. Stejně jako je na zemi ženská a mužská energie, i průbojnost je předpokladem k životaschopnosti. A i póza “ať se mnou zhyne plémě lidské” ve výsledku vychází ze stejného místa, jako to, proti čemu vnitřně bojujete.

Schválně - co všechno vás drží na místě?

Pro zajímavost - dle pozorování jsem toho názoru, že lidé z “humanitek” v sobě velice často ukrývají svůj komplex věčného outsidera, kterým se nechají životem vláčet. Jako kdyby jim chyběla hybná síla, tah na branku. Jako kdyby se vnitřně báli, že tím ztratí své hodnoty, že budou víc lidmi-zvířaty než lidmi-bohy. A tak zůstávají jaksi uvíznutí. Možná protože mají strach, že když se v nich probudí to, co v nich dříme, nebudou to umět “ovládat” a stanou se něčím, čím bytostně být nechtějí, že mají strach ze sebe sama. A tak stále jako by kulhali na jednu nohu. Mají přednosti, které jiní ne. Ale mají i svá slabá místa.