Takzvané „uni-hiring-questions“ jsou užívány napříč všemi odvětvími.
V poslední době se velice často stává, že se na pracovních pohovorech setkáváme s otřepanými, nic neříkajícími otázkami, na které jen těžko nalézáme odpověď.
Tímto aktuálním tématem se mj. zabývá redaktora Liz Ryan z časopisu Forbes, od které si dovolíme převzít některé myšlenky.
Těžko říct, proč jsou do náborových procesů tyto otázky stále zařazovány. S trochou nadsázky bychom mohli tvrdit, že takových otázek využívají hlavně společnosti s dlouho zaběhlými náborovými procesy, které nové trendy na trhu s pracovní silou zatím moc neřeší. Ale už to něco o samotné firmě vypovídá. Určitě se užívání UHQ neslučuje s novodobým pojetím přijímacích pohovorů ani s tak potřebnou firemní kulturou, o které jsme již psali
zde. V dnešní době s nedostatkem pracovní síly na trhu by přeci cílem jednotlivých společností mělo být potenciální zaměstnance zaujmout, nikoli je odradit už při první návštěvě.
Blíže se zaměříme na 3 nejhloupější otázky, které jsou během přijímacích rozhovorů personalisty pokládány. Zda nás takové otázky odradí či ne, už je na zvážení každého z nás. My se jen snažíme postarat o to, abyste se při rozhodování o své budoucnosti zaměřili i na ty nejmenší detaily.
Jaké jsou vaše slabé stránky?
Otázka, která zaznívá asi nejčastěji. Jak bychom na ni asi reagovali popravdě?
„Žádné slabé stránky nemám, a kdybych jen přeci měl, nebudu je přeci sdělovat někomu, kdo má rozhodovat o mé budoucnosti.“
Pokud se s touto otázkou setkáme v praxi a neodradí nás natolik, abychom si o společnosti mysleli svoje, musíme najít adekvátní reakci:
„Snažím se zaměřit na věci, ve kterých už dobrý jsem a nadále se zlepšovat. Věci, ve kterých vynikám, jsou ty, které už dělám, a proto mne baví. Ve vaší společnosti cítím, že najdu prostor jak pro zlepšení svých schopností, tak pro uplatnění těch, které dobře zvládám.“
Lyz Ryan se na tuto problematiku dívá z pohledu zaměstnavatele:
„Pokud jsou personalisté ve firemním prostředí vedeni tak, že zaměstnavatel je více než žadatel o zaměstnání, pak se pravděpodobně jedná o společnost, která nevěří talentům, ať už tvrdí opak či nikoliv. Společnost, která v talenty věří, by k uchazečům o zaměstnání měla přistupovat jako k sobě rovným. Zamyslete se nad tím, kdy naposledy vás na první schůzce oslovil někdo s tím, jaké jsou vaše největší slabiny. Je to neslušná a nevhodná otázka. Je rok 2017 a toto není cesta k zaujmutí potenciálních zaměstnanců, pokud ji ve vaší firmě stále používáte, zbavte se jí!“
Kde se vidíte za 5 let?
Hlavním problémem u této otázky je, že nemáte žádnou jistotu ani záruku toho, jak se firma chová k dlouhodobějším zaměstnancům. Tudíž odpovídat na ni z pohledu práce, je spíše nemožné. To by vám měl spíše sdělit personalista, jestli při uzavírání spolupráce myslí i na to, že byste ve firmě byli i za 5 let vy. A odpovídat z pohledu osobního života? Pokud otázka nemá nic společného s pracovní pozicí, není důvod, aby zazněla.Upřímná reakce by pak vypadala zhruba takto:
„Netuším, kde budu za 5 let. Budu následovat to, co mě baví. Myslím si, že s rychlostí, s jakou se svět vyvíjí, je skoro nemožné vytvořit pětiletý plán tak, aby byl užitečný!“
Všechno se dá samozřejmě překousnout a reagovat tak, aby to uchu personalisty lahodilo. Otázkou stále zůstává, jestli hledáte společnost, kterou budete opravdu zajímat vy jakožto člověk, anebo pouze odpovídáte na otázky tak, abyste se zalíbili. Líbivá odpověď by pak mohla vypadat takto:
„V následujících pěti letech očekávám, že se přiučím něčemu novému. Věřím, že budu moci využít svých znalostí a dovedností, které už jsem během studia a pracovního života posbíral. Třeba je budu moci využít právě při práci zde ve vaší společnosti, ve vašem týmu.“
Opětovně přidáváme pohled redaktory Forbesu, která se tématy ohledně pracovního života zabývá už od roku 1997:
„Vedoucí pohovoru by měl mluvit především o pozici, kterou se snaží podnik zaplnit. Neměl by se proto plést do osobního života a plánů jednotlivých uchazečů. Samotná odpověď uchazeče stejně společnosti nikterak nepomůže se rozhodnout, jestli je kandidát na pozici vhodný či nikoliv. Tak proč se na ní tedy pořád ptají?“ zamýšlí se Ryanová a dodává: „Upřímně doporučuji personalistům, aby se podobným nic neříkajícím dotazům na pohovorech vyhnuli. Nechcete přece schytat nálepku společnosti, která není schopná vést normální lidský rozhovor o práci.“
Přidej se k Jobfairákům!
S námi získáš fér přehled a zazelenáš se.
✔ Tipy pro seberozvoj ✔ Nabídky spolupráce ✔ Firmy s budoucností
Máme na tuto pozici mnoho zájemců, proč bychom si měli vybrat právě Vás?
Tato otázka ve vás od začátku může vzbuzovat pocit strachu a posilování ega společnosti. To přeci není při pohovoru příjemný pocit, pokud po vás někdo chce, abyste vlastně vychválil sebe nad ostatními. Je samozřejmě rozdíl, pokud byste se bavili čistě o práci, ale uvádět Vás do situace, že společnost má možností kolik chce a vy jste jen jeden z mnoha, na kterém nikdo nemá žádný osobní zájem je nepříjemné a zbytečné. Upřímná odpověď by klidně mohla vypadat takhle:
„Pokud chcete, abych skákal, jak pískáte a vyprávěl vám o tom, proč jsem lepší než ostatní – zapomeňte. Jsme dospělí lidé a já se nepotřebuji nad někoho povyšovat. Obzvláště ne před cizími lidmi.“
V případě, že vám na pracovním místě stále záleží, máme pro vás opětovně nástřel toho, jak by odpověď mohla vypadat tak, aby se zaměstnavateli zalíbila:
„Mohl bych být pro tuto společnost obrovským přínosem anebo také velkou hrozbou. Já to nevím, ale Vy máte před sebou tu výhodu, že se s ostatními uchazeči setkáte, tudíž se můžete rozhodnout. Já se s nimi nesetkám, ale i tak Vám mohu říct, že pro tuto práci jsem správná osoba a toto je pro mne správná organizace. Oba dva to víme. Toto je přesně ta příležitost, kterou jsem hledal.“
A na závěr opět názor Liz Ryan:
„Tato otázka byla celá desetiletí využívána jako vzor dobré otázky na přijímací pohovory. Ale rozhodně není dobrá. V uchazečích buduje nejistotu a nadřazenost korporátu nad jednotlivcem. Dobrý zaměstnavatel přeci nepotřebuje, aby si uchazeči o práci u něj prosili. Stačí, když s potenciálním zaměstnancem bude mluvit o skutečné práci.“
Je nad slunce jasné, že si práci nebudete vybírat jen na základě položených otázek u pohovoru. Pokoušíme se jen vytvořit pro Vás další námět, o kterém můžete přemýšlet, až se budete účastnit příštího pracovního pohovoru. Budeme Vám držet pěsti, ať to vyjde!