Ženy a muži si často nerozumí. Může za to historický vývoj rolí. Co s tím? Vlastně, stačí jen vědět, proč to tak je, a přizpůsobit tomu komunikaci.
Představme si klasickou situaci:
muž přijde domů z práce a žena se ho zeptá: jak si se měl, co v práci, co ráno děti, kočka, pes, jeho maminka. Muž v očích ženy jeví velmi malé nadšení a stručně odpoví: dobře, pořád stejné, zlobily, nevím, rozkousal mi ráno boty, volala, že chce přijet na vánoce. Ženě to nestačí a naléhá dalšími otázkami. Muž vypadá ještě více rozmrzele.
Ona si řekne: aha, něco se stalo, když se mnou nemluví.
On si řekne: aha, něco se stalo, když má potřebu se mnou více mluvit. A problém je na světě.
Podívejme se,
kde se vzala rozdílná touha komunikovat. Je to dané rolemi, které máme tendenci zastávat. Totiž pár tisíc let zpět ženy především pečovaly o příbytek, udržujíce oheň, starajíce se o děti, a zhotovujíce pokrmy. Čas si krátí tím, že se baví o počasí, dětech, vztazích atd. Mluvení je činnost, která zpříjemňuje jejich denní aktivity. Naopak muži jsou na lovu. Mlčí. Pokud něco řeknou, bude to něco jako: pozor, mamut nebo bacha za Tebou. Promluví jen, když je problém. Ticho znamená: vše je v pořádku. Mluvení znamená: problém nebo nebezpečí.
A odtud nedorozumění pramení.
Role se posunuly, nicméně prapůvodní založení přetrvává více či méně. Tento poznatek lze využít doma i na pracovišti.
O rozdílnosti v komunikaci či přemýšlení mezi muži a ženami existuje mnoho literatury i zábavných scének. Za mě bych doporučila následující:
httpwww.youtube.com/watch?v=SUmCRrKYwBQ . ■
Petra Šefčíková