Nedávno proběhla zpráva v rádiu, že rodiče, kteří chtějí, aby jejich děti byli úspěšné/bohaté, až dospějí, musí své děti vést k trávení času v přírodě.
Hlasatel začal tím, že dnešní děti/mládež sedí u počítačů či jiných komunikačních zařízení, a téměř nechodí ven, myšleno do přírody. Následoval průzkum ve formě reportáže mezi dětmi, jak tráví volný čas a jak často chodí třeba do lesa. Většina dětí řekla, že po té, co přijdou ze školy, si sedají k počítači, v lepším případě jdou na nějaký kroužek. Na otázku, kdy chodí do přírody, byla odpověď ve valné většině tristní: o prázdninách.
Je bohatství v dospělosti ovlivněno častými návštěvami přírody během dětství, nebo je to jen jakýsi marketingový tlak na rodiče, aby posílali děti ven? Spojení existuje, nicméně je z jistého pohledu trochu nadsazené, protože to není jediná ingredience v receptu na úspěch. V každém případě je tato souvislost opomíjená a díky použití slova bohatství (úspěch) najde příspěvek své posluchače i v řadách těch, kteří jsou jindy k vlivu přírody na děti slepí a hluší.
Teď ty spojitosti. Zjednodušeně bych je shrnula: zdraví, komunikace a odolnost. Z pohledu zdraví je asi bez diskuse, že sedět půl dne ve škole a pak zbytek odpoledne doma před počítačem, není vhodné, ať už z pohledu fyzické zdatnosti, a to nejen ve smyslu oční hygieny. Pak je tu sociální kontakt. Přes sociální sítě si nelze například osvojit schopnost čtení neverbální komunikace, která tvoří podstatnou část komunikace mezi lidmi. Ano, nějak to nahrazují „smajlíky“, ale stačí to? Také tu chybí přímá konfrontace s ostatními a navíc na síti lze být anonymní, nebo se schovávat za vymyšlený profil. Uživatel může napsat cokoliv, bez ohledu na to, jaká je realita. Nevzniká taková zpětná vazba, aby tříbila schopnost sebereflexe. O nějakém dalším nebezpečí, které je spojené s používáním internetu dětmi, nemluvě. A psychická očista? Žádná, pořád na vás „útočí“ nějaké informace. Vypnout, relaxovat se nenaučíte. Navíc jako relax po psychické zátěži se doporučuje pohyb, nikoliv další sezení na židli.
Pravděpodobný výsledek v dospělosti? Neschopnost efektivně a/nebo bez konfliktů vést komunikaci s druhými lidmi, chybějící pozorovací schopnosti pro „čtení“, správné vyhodnocení a reagování na situaci, která se okolo odehrává. Také neschopnost se do druhých vcítit, nebo i strach z lidí, tedy snaha se jim vyhnout, neschopnost číst neverbální projevy komunikace, neschopnost naslouchat a třeba i najít cestu k novým lidem v okolí/v práci. Pravděpodobně chatrné fyzické zdraví v poměru k věku, a protože není daný člověk schopen vypnout, tedy neodpočívá, je vysoce stresován sebemenší zátěží.
V dospělosti se takové dítě bude těžko profilovat do dobře placených pozic, protože ty jsou spojené s komunikací a lidmi, dále je třeba býti v dobré fyzické kondici a mít vypěstovanou i psychickou odolnost, včetně způsobů, jak si jí zachovat. Díky schovávání se za zdmi/monitorem nebude takový člověk tušit nic o praktické stránce světa, ve kterém žije. Těžko bude mít reálnou představu o povoláních, které je možné v životě zvolit, tudíž jeho příprava (studium) může být snadno lichá. Nemluvě o setkání se s realitou, co obnáší úspěch, nebo cesta k němu.
Již v průběhu dětství si zakládáme na míru našeho úspěchu tím, kolik „barev“ kolem sebe dokážeme vnímat. V dospělosti už to těžko doháníme.
Petra Šefčíková